Fejeton: červený panáček

středa 3. říjen 2012 00:32

na cestu mi svítí

 Červený panáček svítí – stůj! Dav se zastaví tam, kde končí chodník a poslušně čeká, až mu bude dovoleno. Při pohledu ze střech to může vypadat jako dobře seřízený stroj, který v pravidelném rytmu dává chvíli navrch autům a chvíli zase chodcům. Taková křižovatka není žádný seník, tady se musi domluvit motoristi, tramvaje a lidé. Všichni cupitají sem a tam, auta se mihají všemi čtyřmi směry a všechno funguje jak na provázkách.

Je to systém tikající jak švýcarské hodinky, ale i tu se občas objeví narušitel! Má většinou sebevědomou chůzi, kterou nehodlá ničemu podřizovat. Barva panáčka na světlech je mu ukradená stejně jako pohledy těch, kteří musí trpělivě vyčkat na svoji chvíli. Narušitel vstupuje do vozovky na červenou...nerušene přechází na druhou stranu a celou scénu nechává za zády. V tu ránu na obou březích ulice vykvetou všeliké nevyřčené emoce vůči nepřizpůsobivému samorostovi.

Ten narušitel jsem já. Stanu se jím každé ráno hned několikrát, protože ne s každým panáčkem, který mi svítí na cestu bývá domluva. Každé ráno se před zraky desítek lidí vrhám do vražedneho proudu stojících aut, která také poslušně stojí a čekají na pokyn. Pro autíčka červená, nikdo nejede, najít nejkratší spojnici mezi chodníky a už jsem na druhé straně. Neodolám pokušení pyšně se ohlédnout za těmi, kteří ve své poslušnosti zamrzli na protejším břehu. Jsem mrštnější jedinec.

Nepotřebujete bujnou představivost, abyste si domysleli, co se honí hlavami těch lidí, vždyť jak oni k tomu přijdou, když pro ně červená platí a pro nějakeho holomka ne! Ale on jednou zalituje, až brzdy zakvílejí a on skončí v nemocnici. A to v tom lepším případě! Takové darebáky my tady trpět nebudem!
Je nepochybné, že plním úlohu ovce, která se nedrží při stádu. Dráždím vlky tím, že nedbám na úpěnlivou starost systému o mé bezpečné, automatizované přejití silnice. Tvrdohlavě se pouštím přes červenou linii s pocitem, že nepotřebuju být držen za ručičku. Na celou křižovatkovou problematiku jdu velice jednoduše – rozhlédnu se.

Ano, když nic nejede, přecházím, kdo by to čekal? Pravda, v dnešním světě otupění už málokdo.

Ale nejsou to kola kamionu, která mě samotnému zvedají při přecházeni tlak. Za každé takovéto porušení pravidel hry mi hrozí pokuta až 2000,- Kč. Ovečce, která se utrhla od stáda tak nehrozí tolik od vlků v lese, jako od ovčáků, kteří na její poslušnost dohlíží.

Každé ráno přecházím podle svého úsudku, moje rozhodování nepřenechám strojům ani jiným, kteři mi tvrdí, že chtějí pro mě to nejlepší. Přejít je úkol, který zvládne i malé dítě, ale světýlko na semaforu je idealni taktovkou, kterou lze učit národ poslušnosti. My víme, co je pro tebe dobré, povíme ti, kdy smíš jít. A kdyby se ti to náhodou nelíbilo, plácneme tě přes prsty, abys nezapomněl, kdo je tu pro to, aby dohlížel na tvé kroky!
Pokutu jsem nedostal ještě ani jednou, ale každé ráno nekolikrát prožívám tu malou prohru, kdy ke svobodnému rozhodnutí musím porušit pravidlo. Kdy jedinec, který jako jediný ze stáda řeší situaci po svém má být trestán.

Další ráno, další prohraný den na tomto místě zvaném civilizace.

Dušan Pavlát

JLVelmi Vám rozumím.22:323.10.2012 22:32:04
Lída V.Mně se líbí systém,11:423.10.2012 11:42:04
SvatavaJestli vaše mládí07:243.10.2012 7:24:17
Monika PetrákováDušane,01:193.10.2012 1:19:02

Počet příspěvků: 4, poslední 3.10.2012 22:32:04 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Dušan Pavlát

Dušan Pavlát

Píšu střípky z cest z koupelny do kuchyně, ze zahrady do předsíně, z Evropy do Asie.

Jsem nezávislý cestovatel. Rád se vydávám autostopem do bláznivých států středního východu, abych měl na stáří o čem vyprávět vnoučatům. Než ale první vnoučata přijdou, podělím se o své zážitky s vámi.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy